Slyšte, květiny, oblaka, zřídla,
pták, včela, vánek i les,
toho, jenž vašim rozuměl hlasům,
není už dnes!
Odešel Básník. Osudu přízní,
vy, pro něž Člověk je něm,
vichřily, kvetly jste, tančily, vřely
mluvily v něm.
Odešel Básník. Však ve svých zpěvů
mnohotvárný jal chór,
co hovoří klasy v měsíční mlze,
co elfů sbor.
Tajemný dare, k tisícům hlasů
v nitru svém odpověď mít!
Zázraku, před naším děl jsi se zrakem,
neschopným zřít!