Ty oči modré, andělské a jasné
jak pramen čisté, hluboké jak tůně,
to tělo bílé plné dívčí vůně
teď ve svých loktech držím, břímě slastné.
Kdys políbit jsem nesměl divukrásné
jí oči. Dnes však o polibek stůně.
Dnes horečka se chvěje v jejím lůně,
a v náručí mém, zdá se, vášní zhasne.
Dnes marně hledám stopy čistých zraků.
Jsou zlé a kalné jako oči draků
a rozkoš v nich se divým vírem točí...
Tu mezi dvojím políbením ťal mne
rmut krutý, divý (pokání to žalné),
že v rozkoš zasvětil jsem tyto oči.