My oba trpěli; nám tajné hoře
do duše psalo smrti abecedu;
já žal jsem brázdil jako koráb moře
a země byla stále v nedohledu.
Tak bolesti pluh v naších srdcích oře...
Dva kalichy-li sliješ hořkých jedů,
zda lék tím obdržíš? A dvojí hoře
zda novou radost vloží do pohledu?
Ne... Tak to aspoň v světě hmoty bývá.
Však na té hvězdě, kde se láska vzývá,
jed dvojí v blaho duše skonejší;
tam ve výškách, kde její záře svítí,
tam v plesu sfér, proč, rcete, nezkusiti
ze zázraků ten nejzázračnější?