Samá kost a samý strach,
Kmotra-Smrt tím božím, širým světem,
jako zloděj, chodívala po špičkách.
Zde ji odehnali, jinde vrátka
na sedmerý pevně zamkli zámek.
Posléz o půlnoci, ustrašená, vrátká,
(svítili a sýček cestu ukazoval)
pod řimsou se shýbla u sousedů,
jako nitka tenká,
spárou u okénka
k lůžku vplížila se,
choré lidské krve napila se,
lačná vešla – s hladem odcházela.
Změněnas’ teď tuze, kmotro, kmotřičko,
kulaťoučká jako z kraslic!
Pec ti sjela v oči, růže na líčko,
veselá jdeš světem, kvasíc:
jedno sousto – tisíc mužů,
tisíc mladých, pěkných mužů,
ode dne jsi ke dni těžší, vyšší –
veselejší.