Jsou dni, kdy všichni kol mne mladšími se zdají,
mé oči, myslím si, jen mladost potkávají,
jdu na zemi a přec jak v božím šel bych ráji.
Jdu. Za vrbou tu kdes je šklebná Zima skryta.
Leč pro mne růže, hloh a bez i myrta zkvítá,
a v trávě perlí se hlať rosy neupitá.
Jdu. Z chladné dáli sníh jak krahujci sem fičí.
Leč pro mne křepelka „pět peněz“ v brázdě křičí,
a skřivan trylkuje, ten zpěvák trpasličí.
Proč tento zázrak zkvet? Proč svěžest, kde jsou vrásky?
Proč v dravce blízkosti zní sladká píseň lásky?
Proč růže a proč hloh, kde Leden klouže na ski?
Že v nitro nejhlouběj, až na dno, vstoupiv jaře,
já svobodným se stal a tvůrčím ohněm záře,
v své duše plameni rys Boží shléd jsem tváře.