Vzduch je tak sladký, že by se chtělo mříti,
vzduch je tak sladký jako čerstvé jarní kvítí,
kouzlo rovnodenní, klidné a jásající,
jde tiše kol a v duši mojí střásá
kytice stříbrných snů.
Jak jsme teď krásnější všichni,
jak jsme teď bělejší všichni
než za loňských dnů!
Ať jsou naše oči jasné jako vlny
naše rety světlem němě rozechvěny,
naše srdce snů a lásky plny!
Neb s vůní sedmikrás po lukách přicházejí
jak stíny tančíce, jež květem nenakloní,
jak světice, jež záři kolem sebe sijí,
ty ženy, o kterých jsme marně snili vloni.