Dej mi svých úst,
ó, mladá a chtivá,
ty, štíhlá jak proutek,
ty, lichotivá,
ty, oheň a víno, ty – zkáza i vzrůst –
Dej mi svých úst!
Horce a mdle
žhne to z tvé pleti.
Prs tvůj v mé dlani
klesá a letí.
Ó, větrná jízdo bez sedel, uzd!
Dej mi svých úst!
Neříkej: ne.
Neříkej: ano.
Čím jsou nám druzí?
Noc je. Čím ráno?
Tělo nechť v tělo cítíme růst!
Dej mi svých úst!