Bolest, jako velký pták,
na mém srdci těžce sedí.
Nehýbe se. Mrtvě hledí
její zkrvavený zrak.
„Ptáku, vstaň! Opusť mne! Vzleť!
Udusíš mne! Nemám dechu!“
Ale jakou, pro útěchu,
skřehotá mi odpověď?
„Slétnu jen, kde světla zřídla
v azuru se vpíjí mez.
Udusím tě, věz to, věz,
nenarostou-li ti křídla!“