To srpen byl... Svou mlh a stínů říši
teď podzim tká.
Což nikdy již náš ret na lásky číši
se nesetká?
Jas, barvy, žár, čím duch náš v rudou chvíli
byl opojen,
že prchlo tak, jak mha se k mlze chýlí
a ke snu sen?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.