Ó blaho chvil, v nichž vilnou čaromocí
tvůj umný ret
mne přenes v kraj, kde do měsíčných nocí
ční minaret!
Ó dravé ty, jak chamsín, opojení!
Až v morek sám
tvých vlhkých úst jsem žhavé cítil chvění
i krve plam.
A přece jen, ó Sladká vonných dlaní,
proč nejprudčí
jsem touhou mřít byl zajat z nenadání
v tvé náruči?