Znáš divnou chvíli tu? Hle, v ráz vše pohasnulo
a zchladlo. Křídla ztratil sen, rty lásce zbledly, s lebi
květ jaru padl v prach. Kde tisíc barev žhnulo,
teď nahý, šerý, mrazný, prázdný hrob se na tě šklebí.
V týl úzkost sedne ti; tak asi dítě kvílí,
jež cizím městem zbloudilo a cize v tvář zří všemu.
Vše cizí, cizí tak! A ruka tvá tou chvílí
na váhy smrt i život kladouc, nechví se. Proč? K čemu?