V těch dlouhých loučeních, ve kterých smutek zpívá,
z mých lesů odešli v dál syringy a fauni
i se vším zpěvem letních dopolednů.
Jen duše má se teskná navrátila
a spěchá rozdýchat takt podjesenních tanců.
Oh, tance, tance, tance podjesenní,
ve kterých objetích chcete být vyssávány?