V mou komnatu jen, snové bílí,
své neste zlaté brokaty,
hle, nadšení svou peruť chýlí,
v noc radost pučí poupaty.
Tam písní souzvuk tichý, hravý
a naděje, tam jitra vzchod,
a v stínu zásvit třepotavý
svých růží rozpjal chorovod!
Nás láska čistší nad Pamely
svým ovinula ramenem,
náš obzor těžký, mlhou stmělý
teď září zlatým plamenem.
Nač vzpomínkami brázdit skráně
neb z bezdna času volat věk,
nač Antikristem plašit laně,
když probouzí se červánek?
Ó jděme svorně přes propasti,
jichž úkryt mhavý tich a šer,
ve vůni květů, v šťastných vlasti
zahyne bludný Ahasver.
My máme smavých skřítků řadu,
buď život náš všech žalů prost –
vstříc vesele jen k eldoradu
jděm k naději a v budoucnost!