Když před spánkem se duše moje modlí,
vždy u tebe, má něžná matko, prodlí.
A když se hlava do podušek sklání,
tě v duchu prosím za tvé požehnání.
A ve snu cítím, jak tvá měkká ruka
mi s čela zahání stesk, bol a muka.
Tvé modré oči vidím, plné lásky,
a ctihodné ti líbám v čele vrásky.
Když zlaté jitro okénkem se dívá,
zas k tobě zalétne má duše snivá,
tě vroucím políbením ze sna budí
a blažena se tulí ku tvé hrudi,
a poprosit’ tě něžně vždycky chvátá,
by’s milovala mne vždy, matko zlatá,
bys’ mému životu i mému snění,
mé práci dala svoje posvěcení.