Tak to bývá! Přijde vichr od severu,
strhá ratolesti, květy, lupeny,
ptáci zmizí, obzor tone v mlžném šeru...
S bohem, ptáci, kvítí, v stínu prameny!
Tak to bývá! – Přijde doba mrazu, chladna,
srdce mlčí, hynou mladé haluze,
nebe plno mračných chmur a hvězda žádná! –
S bohem, lásko, snové, touhy, illuse!
Tak to bývá: Krajina vše tmavá, pustá,
chladný vítr šlehá mrazně do líce...
Teskno venku postát’! Tma a chladno vzrůstá!
Pojďte, pojďte do útulné světnice!
Tak to bude! Až nás život jednou zklame,
v duši zaburácí vichru chladný sten,
ptáče – láska prchne, pak se uschováme
rádi do světničky z prostých šesti stěn!...