Tak sám tu stojíš, Kriste, na rozcestí!
Dav kolem tebe spěje nevšímavý,
a nikdo v úctě neobnaží hlavy,
jen stařec, sláb když nese z lesa klestí.
Jsi, Kriste, opuštěn! – Kdo nyní jesti,
jenž pocítí tvou lásku, úpal žhavý,
jak’s nehledaje nádhery ni slávy
jen v blahu lidstva viděl svoje štěstí!?
A tak i evangelium tvé mizí –
kněz hřímá učení tvé z kazatelny,
však velká láska tvá jest jemu cizí.
A církve mezi sebou vedou půtku,
kdo svat jest, neomylný, nesmrtelný,
a při tom křesťanských tak málo skutků!