Skip to content
1858–1940

XI. Čta Tolstého a Dostojevského.

František Táborský

Orlové letí zářní z východu za svítání, do našich letí plání – perutě nadoltářní.

A s nimi píseň pluje, až jasní se v šerém vzduchu, až jasní se v lidském duchu a hruď se obrozuje.

Lidskosti píseň nová, tak čistá a zlatostrunná, tak soucitná, prostá, slunná, tak ranně červánková.

Do hlubin mraky shání a výpary nezáživné, mlh obludy plaché, divné poráží za svítání.

Prchněte, citů lháři, své vyrvi si, křivdo, spáry! Věk nový vám strhá cáry! Orlové vzduchem září.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.