Jako kalich růžný, vonný,
plný moku opojného
cítím rty Tvé na rtech svojich,
srostlé samou sladkostí.
A z úkrytu našich srdcí
duše naše vyskakují
a na prahu našich rtů se
líbají – dvě hrdličky.
A ta touha našich ramen
hradbu tvoří, která chrání
duší našich, snoubících se
v brance našich žhavých rtů.