Býval jsem též ministrantem,
zvoníval jsem velkým zvonem,
a vždy hruď se blahem chvěla,
že ten zvon tak krásným tónem
vyzváněl až nad hor čela,
že to srdce tlouklo zvučně,
s varhanami nerozlučně.
Chtěl bych zas býť ministrantem,
hýbať lidstva srdcem, duší,
by se ono rozeplálo
jako skřivan v nadevzduší,
by se ono rozehřálo
ve náruči prosté, vroucí
láskou věčnou, nehynoucí.
Chtěl bych býti ministrantem,
s ranních hvězd bych zvonem hřímal,
že by trůny kátily se,
na nichž zlobůh žezlo třímal,
že by časy vrátily se,
kdy jak slunce po obloze
volnosť šla by v zlatém voze.