Jednou jen poklad jsem ukládal,
o němž svět slůvka nevěděl.
Kdyby to bohatství uhádal,
byl by mi záviděl.
To jsem já do rakve zoufalý
přenášel s lože na rukou
matičku svou.
Tenkráte, v den ten nekalý,
i ty mé ruce plakaly.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.