Slyšel jsem orlí hlasy,
viděl jsem orlí let;
vůkol samý jen štít a ledovců jasy,
dole zelený, modravý svět.
Letěli k slunci zpříma
jak myšlenky synové;
v hloubce pod nimi sněžná lavina hřímá,
oni nezrychlí perutě své.
Synové dálky, výše,
obzorů velikých,
s klidem královským pluli v světelné říše,
tiše šumíce od křídel svých.