Co to bojů bylo o Rukopisy!
Míti tehdy bomby v komisi,
jistě by je s pokřiky
vrhli na ty skeptiky.
Zatím našich dějin práh
skvěl se v ranní záři, čistý nach.
Neviděl však rozvášněný lid
na něm jasné postavy se skvít;
nezaslechl zvučně hlaholit
vroucné legendy a kroniky,
poklad drahocenný, veliký.
A teď radostí se samou chvějem
před vznešeným Cyrilem a Metodějem,
Václavem a Prokopem. Jak skví se práh
slavně, svatě v našich dějinách!
Jako ranní červánkové na horách.
A my hádali se na ulici,
špinili se jako uličníci,
div že do vlasů jsme nevjeli si
pro ty pia fraude Rukopisy,
co práh našich dějin zkrášlit chtěly kdysi.
Pro ulici lekce:
Nechte mluvit vědce!