Jak že? Zem že vyvrhla sem celé moře
obřích velrybů a prapodivných stvůr,
aby zavalila naše lány, dvůr,
naše vísky snící ach, až u pokoře?
Ne, to z podsvětí sem zalít’ příliš skoře
temných démonů sbor, padlých anděl kůr,
chmurných Titanů, z nichž každý hradný múr,
aby na svět vnesli pohromu a hoře.
„Stůjte!“ – Bůh však zvolal – „nehostinné sbory!
Takliž vcházejí kam cizinci a hosté?“
A na tělech obrů zahučely hory.
Tak Bůh pravdy – srdce dí mi – poodvrátí
od Slovanstva, jež kol v nekonečno roste,
všechněch pekel vzteky – budem-li v tom státi.