Jedno velké přání nese
mysl moje v bujném letu,
bych Tě viděl, Moravo má,
v lesku jiných světů.
Jiní mají hvězdy v nebi,
které jasnou září slynou,
a jen Ty jsi, Moravo má,
ještě mlhovinou.
Ale zkumní počítáři
vypočetli, vykládají,
že v těch šedých mlhovinách
plno hvězd se tají.
Bože milý, když tak myslím,
že bys měla zvučeť slávou,
že bys mohla všechny blažiť
tváří svojí smavou;
a když zřím, jak ještě dřímáš
unavena dlouhým bojem,
nad Tebou jak mraky letí
zkázonosným rojem:
jak bych já chtěl zbudiť Tebe,
rozpláť oko, které hasne,
jak bych Tě chtěl rozehřáti
pro vše, co je krásné!
Čarodějem s mocným prutem,
čarodějem chtěl bych býti,
bych to srdce zkamenělé
vzkřísil v nové žití.