Je-li možno? Kolem hlavy
poletuje větřík hravý,
jako křídlem andělovým
přeludem mě vábí novým,
ó ta rozkoš a ta kouzla –
bože, jaká báj to vklouzla
v duši mou jak větřík smavý?
Vždyť já zíral v obzor tmavý,
vždyť já říkal: Nikdy víc!
Co to šepce? Ó ty hlasy,
známé tak a plné krásy,
letí, zvučí jako ptáci,
že se ke mně láska vrací.
Schýlila se hlava moje,
a těch snův a tužeb roje
šumějí jak zralé klasy,
jak by zlaté nesly časy –
nemohu – ach, nevěřím!