„Jaký jste vy starý košťál!
Nic vás tančiť nevidět!
Tolik děvčat černookých –
zbláznil bych se hned!“
Tak mi pravil přítel Slovák,
šátkem pot si stíral s líc –
pravil jsem mu: „Milý pane,
nechci tančiť víc.
Děvče vzal jsem sladkých očí,
přivinul je prsům blíž,
celý tanec přetančil jsem –
nechci tančiť již.
Sladké oči jiskřily se,
s kyprých rtů jí sálal žár,
a v živůtku teploučkém tak
holoubků pěl pár.
To když jsem já viděl, cítil,
mozek málem se mi splet’,
jenom jednu vzal jsem k tanci –
zbláznil bych se hned!“