Skip to content
1858–1940

II. 14. ZÁŘÍ 1937.

František Táborský

Výjimky není dáno. Dokonáno. Veliký život, veliké dílo u brány věčnosti se zastavilo.

Dokonáno? Ne, ne. To bylo jen veliké Ráno. Všude rosa osvěžení, všude ruch osvobození,

všude radost ze vzkříšení. Práce velikého Rána dokonána. Otevřela se věčnosti brána –

On jí vchází – – Den dlouhý nám všem zanechává se svým odkazem, aby námi byl vyplněn,

ne jako luzný, prchavý sen, ale jak poctivého díla Den, nikým a ničím nemarněn; ať v něm práce bude vykonána

jako prodloužení velikého Rána, bychom, i když se zatmí na zemi, byli, jak On byl nad všemi, sobě i druhým svícemi.

Věčnosti brána se otevřela – On jí vchází – – K zemi skláníme čela vděčně, vděčně, k paměti věčné.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
II. 14. ZÁŘÍ 1937. · František Táborský · Poetry Cove