Telegram jde z Vídně, tlukou na bubny: „Císař pán náš vyzván drze do vojny.
Vzhůru! Potrestejme pych těch srbských psů!“ tisk a bubny pějí z jedněch partesů.
Rachotí až v horách po dědině chudé: „Úřad oznamuje: Odvádět se bude.
Všecko mužstvo zdravé, k padesátníkům, dostaví se zítra –“ Trr-trr-trum-trum-trum!
Shon a poplach všude. Od vášní svět hoří. Zrudlé od nich mraky táhnou nad pohoří.
A v Berlíně caesar šavlí pobřinkuje, na maršály svoje hněvně pokřikuje:
„Nu, tak k čertu honem, ať nepřijdem pozdě! Ať jsme ve Vlámsku již a v Litevském hvozdě!“
Necaesarsky shodil s beder majestát: „A teď zmlátíme je!“ mne si ruce rád.
Zakroutil knír ještě výše, místo pinčla – parlament obskakuje, pochvaluje mu ten justament.
Obskakuje, pochvaluje Vídeň s ním a Pešť: „Ať svět tomu co chce říká! Co po řeči? Nešť!“.
A pak každý honem, honem, – konec trampotám! – přišívá si delší kapsy ke svým kalhotám.
„Á, to bude mela! Á, to budou boule, až se chytnou spolu obě polokoule!“
A ty bubny víří a ten poplach všude na hruď, okna tluče: „Bude vojna, bude.“
Šuhaj jede s pole, divokou hruď hude; na svou milou myslí – „Bude vojna, bude.“
U plota ho čeká, oči má už rudé. Objali se vroucně – „Bude vojna, bude.“
Skočily jak lvice hrdé matky synů, rukama jen lomí: „Za čí, za čí vinu?“
Praská zem – z ní hydry vylézají s hlukem bobtnat lidskou krví, bobtnat lidským tukem.
Hydry, jakých nezřel prorok na Patmosu, které lezou lízat krvavou jen rosu.
A tam z hory svaté kříž ční do vysoka, na něm Láska zmírá, krev jí kape z boka.
A tam s druhé hory Satan se již chechce, jak už vojska táhnou, kůň jak plaše řehce;
jak jim biskup žehná, než jdou vraždit mír, vraždit sebe, jiné za caesarův knír.
Jako výkřik Země kříž ční k nebesům. Shon a poplach všude – Trr-trr-trum-trum-trum!
Cookies on Poetry Cove