Od Hostýna zvony hrály,
pod horou jsem v dumách stál,
a ty zvuky se chorály
vítr v duši zavíval,
Jak by v cymbál udeřily,
srdce mého dotkly se,
zlaté harfy zavířily
ve malebném obryse.
„V šeru hor ti Víly tkají
z ranní rosy štěstí báj,
stromy, ptáci vyhrávají,
že již k tobě letí máj.“
„Chachachacha! Chachachacha!“
vítr smál se z plných plic,
„Jakýs blázen, divný brachu!
Sen ti jenom barví líc.“
„Chachachacha! Chachachacha!“
vítr smál se z plných plic,
a v ten chechtot dumné zvony
mísily se hlaholíc.