Skip to content
1858–1940

Cestou k moři. (II.)

František Táborský

Dále krajem filosofů, kasáren a poetů, vycpaných též uniforem, romantických rozletů!

Ale věřte, z romantiky – prosím, žádný žert – býval mi přec nejmilejší spectabilis čert.

Monsignore Liščí-Chvostek, rytíř, markýz, grand, někdy s kordem, někdy s frakem, vždy však s pytlem švand.

Dohazovač, jaké rodí svatá jenom říš (Mefisto sic dávno dohrál – o novém však víš?).

To je přece chlapík strunka, brada do špice, ta se, brachu, napřed směje každé kritice.

A ta lehkost v jeho kroku, v lýtku má on rým, a jak jde, to chechtá se mu v každém kroku šprým.

Ohonem on o zem luská, to v něm mrská vtip, jím on vždycky radost jeví z klepů, lží a chyb.

Universit nepoznal on, přece však je kos; namíchá všem diplomatům, až je svrbí nos.

Takovouhle romantiku už si líbit dám, ač své ruky ani čertu zištně neprodám.

Ale přece chtěl bych čerta míti ve službách, chodil bych s ním o prázdninách, všude po Čechách.

Po Čechách a po Moravě, ach, to byl by sport! Mnohým pánům řek’ by stručně: „Prosím o Váš kord!“

Přede mnou by honíval se jako v sněhu pes, někdy by mi také hůlku graciozně nes’.

Provětral by vlasti naše, hlavy protřepal, celé řadě vzácných pánů katě proklepal.

Víte, čert má líp než kuchař vytříbený čich, ihned pozná farizeje, i kdo čistý mnich.

Hrbaté on pozná duše, dav, co líže prach, od těch, kterým pravdu mluvit nezabrání strach.

Rozezná on, kde jsou muži a kde melhuby, kde se moudrost v hlavě těsná a kde otruby.

Rozezná on dobře Boha a co modla jest; modle v duchu vysměje se, Bohu jde on s cest.

Běda, koho čertí ruka by se dotekla: každý Čech, jenž byl by babou, hajdy do pekla!

A ti milí tichošlápci – „Chyť je, čerte, chyť! Chutnají jak raci s kmínem, můžeš posvačit!“

To by byla podívaná! Pěkná věru mast! Čechy měly by pak v pekle novou svoji vlast.

A kdy by kdo: „Z Moravy jsem!“ naříkaje děl, sám by musel přiložit si ještě pod kotel.

To by bylo křiku, shonu: „Hle, hle, čaroděj! Spolčil on se s čertem na nás! Policie, hej!“

Tak jsem dumal pokuřuje v pruském vagoně, než jsem „Hertě“ na klín sedl a plul k Arkoně.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Cestou k moři. (II.) · František Táborský · Poetry Cove