Pěkné verše, mají hrany, hroty,
jako krystaly, však z terakoty.
Vidět na nich brus,
pilné práce kus.
Kde však je ten vnitřní, nadpozemský lesk,
který svítí z hran a srší jako blesk?
Ach, ach, brachu, víc než z hladkých řádků
vyčísti chci z jasu meziřádků.
Vzdycháš ty, vzdychám já,
povzdychujem oba dva.