Příval blesků jasem síň mou zalil,
jak by v oheň milostný se potápěla.
Stín, jenž vládl večeru, se vzdálil,
lampa stříbrná se na nebesích skvěla.
V moře neznámá se měsíc plavil,
hvězdná jeho družina se steskem chvěla.
Tehdy z bílých paprsků jsem navil
závoj průhledný pro krásu tvého těla.
Závoj nevěstin, jímž slzy chtěl jsem zříti
ve tvém úsměvu, jak krystalem se třpytí,
v očích tvých jak rozkoš věčná rozkvétá a plá.
Ale když jsem vykouzlil tě v bílé tkáni,
bylas nedotknutelnou v svém pousmání,
tvoje políbení hasla smrtelná a mdlá.