Slyšíš? Za námi se zvedla písně smělá vlna!
Tak jenom puklé srdce umí zazpívat.
Pojď... Pláň bdících lidí plna.
Přes rokliny a strže lži v kraj pravdy jdou se podívat.
A v nočním tichu světlem měsíčním již nejdem zcela sami.
Za námi hoří vegetace lži ve opuštěných zdech.
Do rythmu kroku našeho se druží milý popěvek a známý.
Pojď, a v ruce mé mi teplou ruku svoji zahřívati nech.
Pojď, dej mi ruku svou, jak já ti dávám svoji,
a s bratry půjdem’ přes skály a přes propastí lest.
A ruku v ruce padneme-Ii, smrt nás nerozdvojí.
Však nepadnem’. Slyš jen, co vítr povídá: jdete žíť, jdete rozekvésť...