Co hledáš, pohlede můj, v kole hvězd
za noci tesklivé, kdy vítr tiše zpívá?
K nim s tebou, žel, já nemohu se vznést’:
myšlenka tíží duši moji tázavá a tklivá.
Za noci tesklivé, kdy vítr tiše zpívá
a v kraji hraje jiskrami již první sníh,
myšlenka tíží duši moji tázavá a tklivá:
zda novou rozkoš mezi hvězdami zas’ našel bych?
A v kraji hraje jiskrami již první sníh,
kde byla lučina sny milencův a květy pestra.
Zda novou rozkoš mezi hvězdami zas’ našel bych?
A kde mne potká bolest, tichá její sestra?
Kde byla lučina sny milencův a květy pestra,
tam slunce žár již v srdcích rozkoš nezapaluje.
A kde mne potká bolest, tichá její sestra,
ta, která stokrát přemožena, všem tvorům kraluje?
Tam slunce žár již v srdcích rozkoš nezapaluje.
Nad duší zmrazenou jen milé souhvězdí se chvěje.
Ta, která stokrát přemožena, všem tvorům kraluje,
slabého hodí do závěje.
Nad duší zmrazenou jen milé souhvězdí se chvěje.
A pohled k výši, závrať v závrati,
slabého hodí do závěje,
kde zahyne, než den se navrátí.