VÝČITKY.

To den byl věru smutný – kdos tiše u mých dveří zaplakal – Něčí hlas třesavý a smutný mi vyčítal.

A říkal hlas ten smutný slova, jichž jsem se bál – [To venku refrain smutný zněl z tvrdých skal.]

A v krbu oheň smutný tak málo hřál – A hlas ten něčí smutný si teplo u mne přál.

Dech přítmí byl tak smutný – Ten, jenž mi všechno kdysi dal, mrznoucí, hladový a smutný na prahu dveří stál.

Zrak jeho vyčítavý, smutný! (Můj pes jej u vrat pokousal –) Tak zatrpklý a smutný rozbitou hlavou potřásal –

Jeho hlas třesavý a smutný mi vyčítal. Den lednový byl, smutný – Já tehdy neplakal –