Skryj, neznámá, své oči pod závojem
a pokyň rukou, odmítavou perutí,
ať vzdálím se: chci tebe dobýt’ bojem,
vítěznou kořist se rtů vzdorně vezmu ti.
Mně nechoď vstříc, až s jižních větrů hudbou
vyzvání mého slova k tobě doletí.
Tě nechci něžným darem. Buď mi sudbou,
jež krutou bolestí mou všednost posvětí.
Jdi přede mnou a naplň nebezpečím
a hrůzou bouří všechen budoucí můj čas,
ať v poušti samot v nejistotách klečím,
až v němé ticho zazní věčnosti mi hlas.
Na místa nejvyšší ledové skály
mne veď a přede mnou oblakem bílým pluj,
a ohně života, jež ve světech se vzňaly
mi slibem červánků na nebi zobrazuj.
Mé cesty zmať a přelom v křižovatky,
stoč v hloubku výšin těžké spirály mých drah.
K tvých očí světlu ať jdu nocí zmatky,
ať propast smrtelná je k tvému chrámu práh.
O tebe bojuje chci zvítěziti
nad temně hřmícím hymnem nespoutaných sil,
a z tvého klína símě všech jar vzíti,
bych na poli je proti vetru rozhodil.