Krajem spícím vůně lilijí mi ve tvář nedýchá,
neb zahrady své vzdechy mezi ploty uvěznily.
Jdu za hudbou, jež s vlnami v dál temnou pospíchá,
o radu ani o léky, jež dává noc, mé ruce neprosily.
Vlny laškovné si ve hře směle zavolaly do ticha,
na pozdrav srnám všem, jež před chvílí tu pily.
Od řeky jako věštba tajemná hlas kulicha
posledním krokům nese trochu odvahy a síly.
Rosa padající zpívá, hrají křišťálové prameny,
chladná píseň šeptá v sítí, zmírá mezi kameny,
a já v její zadušené trylky srdce horké nesu.
Vůně trávy opojení sladkého dnes nedá mi.
Po schodišti, matně osvětleném hvězdami,
sestupuji do království zatopených lesů.