Kdybych věděl, zda tu někdo šel
přes pole, ó pole rozorané,
ať již mlčel nebo píseň pěl,
kráčel zvolna nebo rychle spěl,
v obzory se ztratil zotvírané,
šel bych věrně za ním.
Kdybych věděl, že je pekla plam
jeho duše, otrávená žitím,
nebo že je satan mocný sám,
silný zlem a neustálý klam,
šel bych za ním, i když vím a cítím,
že své srdce zraním.
Kdybych věděl, že má teprv žít’,
až tmy lstivé skryjí cesty jeho
a jen očí uhrančivý svit
noc jak hvězdy bude v sobě mít’:
na něho bych čekal, neznámého,
do jitřního času.
Kdybych věděl, které ze všech jmen
vyvolil své duši za znamení,
v něž by vtisknut’ byl i jeho sen,
volal bych je, ať od skalních stěn
vstříc mu letí jako bouřné hřmění
pozdrav mého hlasu.