Ať jak chce zanotí spád času dravý,
má píseň neochvějně zazní v zmatku jeho
jásotem zachráněného u břehu skalnatého,
má píseň vítězná, vzdor sil, var lávy.
A pýcha zanícení v jasu oka mého
cest nebezpečenství jak hymnus zdraví.
Prostota fakt mi o tajemství praví,
o zítřku člověka ni dobrého ni zlého.
Mne ujišťují bratří slova silná,
že pravda nikdy není neomylná,
že zítra slunce zahoří, kde dnes je dým.
Prudce mi rozekvétá krása pudů
žhavá a nevyklestěná ze zdravých údů...
Všem odpovídám otázkám: Nevím-li, zvím!