Nesplétám pro vás poučení
do poetických věnců.
Chci, aby život jako hřmění
vás vyburcoval z dětských snění
ku pouti zasvěcenců.
Vás nepovedu měkkou rukou
po známých cestách k cíli.
Z těch buďte, kteří sami tlukou
na bránu žití, chví se mukou,
by sebe neztratili.
Před hrůzou zkázy jatý bázní,
vám nespoutávám křídel.
Ať nebezpečí je vám lázní,
k většímu světlu jděte strázní,
pouštěmi k hudbě zřídel.
V okruhu otcovského hnízda
vás láskou nepřikuji.
Jak má i vaše budiž jízda
jen tam, kde z mraků vichor hvízdá
a hvězdy probleskují.
Až uchvácený větrů vzlety,
váš vůz se mého vzdálí
a zavoní vám nové květy,
jak zvím, zda dostihli jste mety
anebo ztroskotali?