Skal vězeň, dlouho střežený, teď volně plyne,
hrá v slunce západu jak hranol skleněný,
a v světle luny půvaby má jiné,
jež rukou víly jsou, jak zdá se, střeženy.
Kdo chce se jimi potěšit a spíti,
ten musí tichý být jak světlé noci krok,
by nezaplašil zjevení, jež na hladině svítí
a proměňuje páry v opojivý mok.
A kdo chce jejich skryté taje znáti,
jít nesmí s duší uvadlou a nedojat.
Ten, kdo se umí s hudbou rosy radovati,
pochopí neukojitelnou lačnost srních stád.
Jest lásky zaslíbením stromů zrcadlení,
polibek přerušovaný jen chvílí bouřlivou,
jíž šťastný šepot vln se v dravý výkřik mění
a kolébání sítin v píseň tesklivou.
A zasnoubení věčné zjevuje se zrakům,
když kapka vniká do země, by kel se probudil.
Svou nejčistější vůni dává voda ptákům
a svoji sílu všem, kdož dálný mají cíl.