Samotář moudrý světy probádá
a poznává, že všechno uvadá.
Však moudřejší a sladší, láska, ví,
jak milost s krásou slétá do trávy.
Mnich, škůdce pokorný, se bičuje,
své odříkání na kříž vztyčuje,
A zásadovec spí, když hoří máj,
když bukům zahrá bača na šalmaj.
Spí mládež... Spí neb bloudí tmou
za naučeně zřenou vidinou.
A krev se vzteká, tělem roztéká,
a podmaňuje kouzlem člověka.
Rosou jak vínem voní celý les,
ve zracích, v bocích, v ňadrech skryt je ples.
Kdo pije, moudrý je, jak láska ví,
že milost padá k lidem do trávy.