Kdo dnes mi poví o cestě, po které smutek nešel
a která vede ke hrobu, kde nikdo neležel,
kde dlí jen mír, jenž v duši by se vešel
a nutil pohřbít’ pod zemí i věkovitý žel.
pro horoucnější vášně hru, pro hlubší tajemství,
pro prudší bouře červnové, jež změní svaly v ocel
a vzbudí vzácné rostlinstvo v mé lásky hájemství.
Neb já chci z hrobu znovu vstát, ať na hvězdě či zemi,
zaplanout v noci plamenem pod nebes zrcadly
jak maják očím, bloudícím za snů svých diademy,
jež v žití proudu ztraceny do hlubin zapadly.
Čí hlas mi poví o cestě, po níž se možno dáti
a v smrti píti obnovu a ožít’ ve třech dnech
pro nové dílo oslavy, pro štěstí, jež lze zváti
bělostným květem srdcí dvou, jež rostou v plamenech.