Mým smyslům v požitek se život slavně vzňal jak ověnčený vůz, jenž v neznámo se řítí, a jak by rythmoval jej kopyt pádný cval, zpěv mocných slyšel jsem na jeho cestách zníti:
„Své ruce vztáhli jsme, abychom do dlaně jak v ústa žíznivá pojali proudy světla, a síly klekaly nám k nohám oddaně, poušť země pochmurná veselým žitím zkvetla.
V prach skal jsme deptali, v nicotu ornice šíj rábů skloněných i tvrdé hlavy množství, a slovy hrdými jak rozkaz polnice jsme k boji vyzvali i hodující božství.
Zem celou spiali jsme vědění řetězy, jak ženu nevolnou ji vesmírem jsme vedli a z jejích tajemství jsme v touze bez mezí jak z vnady úžasné panenský závoj zvedli.
Všech světů otěže jak vítěz vozataj v závratném poznání a tušení jsme chytli a zamířili jsme i tam, kde v noci kraj mdlé hvězdy nadějí před jitrem nezasvitly.“
Tak mocní zpívali; však v rachot jejich kol, když těžce po cestách k výšinám uháněli, ve větru slyšel jsem zlomený zpívat stvol, jak vírem unášen pozdravil vesmír celý:
„V nic, plné zázraků, já s vámi doletím. Nad stromů vrcholy, až pojedete horou, mne slunce oblaží paprsků objetím, ve smrti oslní mne život novou zorou.“
Cookies on Poetry Cove