Až půjdete tichem noci na rtech s písní dumavou,
otevřené oči ať vám nezaslzí únavou.
Nebe širé hvězdami jak snítka květy rozkvete,
stíny mlčenlivé vloudí se pod stromy staleté.
Otevřené oči vaše, jak stráž zvyklá dni i tmám,
mezi všemi nebezpečenstvími najdou cestu vám.
Tichem noci zachvěje spád písně vaší dumavý.
Stíny budou jako naslouchající a němé postavy.
Skály se vám promění jak do pohádky zakleté,
až jich luna stříbrobílá do svých sítí zaplete.
Hudba potoka vás dojme, melodie zborcená,
v parách vystupujících se zjeví láska ztracená.
Přelud bílý zazáří a jahodami zavoní.
Buďte tiši. Zem je ticha... Anděl šel po ní.
Oči vaše otevřené stihnout nesmí únava.
Slabost hříchem je. A za ni trestá propast černavá.