Jsou okna moje zavřena, já, vězeň, za nimi,
svou hlídám radost stlumenou a ticho svoje.
Jde mládí po chodníku kroky laními
a trylek laškovný mi vlétá do pokoje.
Kdo okno zavřel, otevři je v ráz!
Ledová poupata se houpou na větvích,
však ústa svěží celuje i mráz,
a chceš-li, vzkvete jaro v očích tvých.
Jsou okna moje zavřena a na nich květy dlí,
leč přiblížením ruky náhle umírají.
Komnatou bloudí touhy mé. Ó, kdo je okřídlí,
abych byl s nimi ještě dnes až v ráji?
A kdo máš touhy, skryj je v tišinách
a opatruj jak květy na oknech.
Již v ráji jsi a jsi ve výšinách!
Svá okna navždy uzavřena nech!