Shasnou-li hvězdy, kroky mé se nezmatou.
Noc tmavá řekne mi své rady a své tajemství.
A půjdu cestou rovnou, půjdu cestou klikatou.
V záhybech cest mne strašit budou závrať, únava a šílenství.
A půjdu cestou rovnou, půjdu cestou nerovnou.
Úskalí osudu zda projdu nedotknut a čist?
Tmu hustou rozrážeti budu upřenýma očima a písní bojovnou.
Pozdravem bratrským mi bude lesů šumění a tikot z ptačích hnízd.
Jen tma mne polaská, jen vítr rány zahojí a zacelí.
A půjdu cestou, kameny kde zraňují, to cestou lákavou a Istnou.
Dech noci přijmu jako od milenky horké pocely.
Noc řekne mi své rady a já jí bolest svou.
Nerovnou cestou půjdu – – – Hvězdy budou spát.
Jak bílé přeludy mne strašit budou závrať, únava a šílenství.
Vítr a tma mne zlíbají, propast se nepřestane na mne smát,
ptáci mi řeknou svoje sny a noc svá tajemství.