Nemoci, paní zlá, když odešla’s,
zůstaly dvéře otevřené!
A já se zachvěl rozkoší jak klas,
když vzduchu jitřní proud se přes něj žene.
Vočkovala’s mi, paní, horkost do mých žil
a na rty vdechla’s vůni hořkých jader.
A tebou rozpálen jsem zatoužil
po teple milenčiných ňader.
Ku hvězdám zaletala píseň srdce mého lyr,
však slyšela ji jenom chladná moje cella.
Var krve dala’s mi a zmatených snů vír
a když jsi v dálku šla, má milenka se ještě nevracela.
Přijde a na hlavu mi zticha ruku položí
a políbení vtiskne na rty rozžhavené?
Či smrt mne stihne, mdlobou spoutaného na loži?
Pro koho nechala jsi, paní, dvéře otevřené?