Rozkoš a závrať jsem již pil
ze rtů ženy.
Jsem, jak jsem před tím byl:
neukojený, roztoužený.
Po každém doušku žízeň větší je....
Oh, vím: kdo věčně touží, zůstává vždy mlád.
Kdo nasytil se, ten již nežije.
Já chci mít žízeň, touhu, hlad,
bych mohl plnýma rukama brát,
co život přinese.
Mám ho rád – – – I když mi kolikrát
srdcem a duší mocně otřese.
A smutku, ty, ty, který večer přicházíš,
oživni z mojí krve, cestou uvadlý!
Nebojím se tě, i když mi illuse mé roztříštíš a rozházíš!
Jsi solí života. Bez tebe byl by studený a strašně mdlý.