Jak svůdné oči žárem novým zas’ by hovořily,
tak planou na bažinách bludné majáky.
Je v této noci dobře srdci, láskou nehoří-Ii
k vzdálené ženě, oknu ozářenému a luně za mraky.
Posílám pozdrav po vlnách černé strouhy
i s mrtvou nadějí svou do dálek.
Na břehu sedím, uspávám své touhy,
do duše volám sen, jed slabý, slabý lék.
Šept stromů ke mně nemluví. A bludná světla
jen pro svou rozkoš sem i tam si létla,
jich tance čarovné se pro mé oči nerozhořely.
A černé vlny pádí bez únavy.
Chtěl bych si ochladit’ v nich horkost hlavy
a otázat’ se jich, zda utopenci krásně umřeli.